Nevítaný host

Kráčel po kamenité cestě. Navenek klidný, v duchu se dmul pýchou. Byl pyšný na svoje muže, svoje město.

„Zbraně,“ vyrušil jej z příjemných myšlenek tlumočník. Odevzdal tedy štít, oštěp i meč stráži.

„Vítej!“ Zahlaholil hluboký, podmanivý hlas.

„To já vítám tebe v naší zemi,“ odvětil s ironickým úsměvem. „Pozval bych tě do města, leč, mí muži jsou jiného názoru,“ krátce pohodil hlavou vzad, kde falanga neprostupně vyplňovala prostor mezi skalisky.

„Líbíš se mi," opáčil podmanivý hlas. "Je škoda tvůj národ vymazat z povrchu Země. Moje armáda čítá přes dvě stě tisíc vojáků!“

Zahleděl se do slunce.

"A není to málo?"