Psáno do tenkého linkovaného sešitu se zohýbaným rohem

13. 2. 2022, Dublin, Inchicore
Únor v Dublinu je snesitelný. Teploty málokdy klesnou pod nulu a mořský vítr každý den aspoň na chvíli protrhne mraky. Nad městem se nese kejhání racků a cvrlikání ptáčků, kteří znějí jako jaro. Před týdnem jsem našla v Memorial Garden pomatené stromky obsypané narůžovělými kvítky. A i ty nepomatené mají nasazené pupeny – snad čekají na nějaký mně nesrozumitelný signál.
Přestěhovala jsem se do malého, vlhkého pokojíčku na západ od pivovaru Guinness. Do kanceláře mi teď cesta trvá polovinu času. Obzvlášť si užívám průchod velkolepou hlavní branou do univerzitního kampusu, bílý kámen budov na hlavním nádvoří...