Umění už máme až po krk

“Dneska už na žádnou výstavu nejdu! Mám plné zuby obrazů, soch, mečů, brnění a historie vůbec! Chci vidět něco živého! Co kvete a voní!” vzbouřila se nazítří Anna.
Karolína se zamračila. Tohle nečekala. Podívala se na ostatní dvě ženy. Mlčky přikyvovaly.
Co teď? Žádnou oranžérii nebo zahradu v plánu zahrnutou neměla. Zadívala se do mapy.
Rosalio? Hm. To by možná šlo.
“Dobře. Nasedat, jedem!”

Když vystoupily před obrovskými dveřmi, Anna se zarazila.
“Oceanario? Tam budou nějaké kytky?”
“To mělo být…” Karolína začala horlivě ťukat do mobilu. “No… jsme kousek jinde, to se omlouvám. Ale hele… mořské sasanky, co? Nestačily by?”