Ursebik

Geralt seděl na sudu, tvářil se přísně.
Čekal.

Čas se nepříjemně vlekl.

"Tady musí být, šel tudy," pronesla starší matróna, která táhla za ruku ufňukanou, namalovanou slečinku.
"Maminko, mě nemůže odmítnout, mě si musí vzít," kníkala plačtivě.

Geralt se zamračil více.

"Vážené dámy, copak nevidíte, že tady čekám na ursebika. A vy nevíte, že tento netvor vydává takový zápach, že budete smrdět ještě 14 dní! Copak vám to starosta neřekl? Okamžitě opusťte tento prostor a utíkejte nejdál co to půjde! Rychle!"

"Dík Geralte," pronesl Marigold, vylézaje ze sudu, "snad už od ní bude pokoj. Tahle je opravdu ze všech nejhorší!"