Vůně domova

U snídaně ulamovaly včerejší bagetu. Nechutnala jim.
“Tyhle bílý buchty, co jim říkají chleba, prostě druhý den nejsou k jídlu!” lamentovala Jindřiška.
“Ani ty čerstvý nestojí za moc,” přikývla Marta.
“Já bych si dala náš chleba! Kmínový, s křupavou kůrkou!” vzdechla Anna.
“Se sádlem a cibulí!” zatoužila Jindřiška.
“Mně by stačil posolený,” zasnila se Karolína.
“Ale s Anniným sýrem by byl lepší,” kontrovala Marta.
“Nejlepší je stejně ten Maruščin. Kváskový, ještě teplý! To je taková lahoda!” Anně se naplnila pusa slinami. “A dá se jíst i třetí den!” pohlédla zamračeně na bílé pečivo na stole.
“Jo, holky, doma je doma!”