Vyvážená strava

Ráno mě probudilo šramocení, slídění a tlumené kletby. Jedno otevřené oko mi ukázalo Zaklínače, kterak s pilností krtka přehrabává veškerý svůj majetek a nadává u toho jak hejno špačků. Po chvíli Geralt přestal hrabošit a začal budit Marigolda.
"Kde jsou?"
"Kdo?" zeptal se pěvec rozespale.
"Moje byliny! Měl jsem se v ranci, věděl jsi o nich! Za co si je vyměnil? Za struny? Za kus žvance?"
Podle stupně rozezlení by si jeden mohl myslet, že bez nich Zaklínač umře... pak jsem si uvědomil, že se to může stát.
"Geralte, počkej! Marigold za nic nemůže!"
"Ne?"
"Já je sežral," hlesl jsem.