Zlounská zásada č. 1.: Odolej pokušení monologů.

Už dávno padl soumrak, ale Marie Hňácalová nespala. Při světle svíčky zašívala košile a v morku kostí cítila jakýsi neklid. Možná za to mohl ten divný nápěv, který se sotva slyšitelně nesl nocí...
Vstala a zavřela okno.

Někdo s ní třásl.
"Maminko? Proč spíte na stole?"
"Hm? Co?"
"Běžte si lehnout. Já mezitím skočím přeprat prádlo."
Matka přimhouřila oči. "Hmm. Tak dobře. Ale nejdřív zameť, ano?"

Holka ještě ani nevytáhla koště z přístěnku, a Marie Hňácalová už čekala na břehu jezera s krvelačným výrazem ve tváři a smyčkou z lýčeného provazu.
"Tak mojí dcerušky se ti zachtělo, ty vodní úchyláku!"