Dialog

Sluncem ohřáté okenní tabulky duhově žhnuly, skrz přivírající se víčka rozmazané do fantastické palety. Elladan si položil horkou tvář do dlaně.
Okraj papíru plnily drobné kroužky a křížky. Bylo líné jarní odpoledne a on u svého stolku v knihovně bojoval o každé slovo. Musel ten dialog mermomocí napsat.

“Vy nevíte, že ve Středozemi zuří je číhá zlo,” řekla Galadriel.
“A proč kde číhá?” zeptal se Elendil.
“Když mi půjčíš loď dvě tři čtyři lodě, tak uvidíš!“

Elladanovi klesla hlava. Okno se pootevřelo a vpustilo dovnitř vůni rozkvetlých jabloní.
V polospánku zaslechl vzdálený smích.
Když procitl, na papíře stálo: “Blbost! ZDROJ?”