Letošní ročník jsem si nebývale užil, byť jsem z něj byl i mírnou měrou zklamaný, hlavně protože se nedostavili mí oblíbení autoři. Samotné psaní však bylo nadmíru osvěžující: řekl jsem si, že budu psát fakt největší blbost, co mě napadne, a nezastaví mě nic, ani vlastní soudnost. Nakonec mám (co do počtu) docela slušný zářez a chci pokračovat.
Děkuji KaTužce a Nifredil za nehynoucí chuť a energii pro nás DMD organizovat.
Také děkuji všem, co letos četli a komentovali, protože to pro mě znamená opravdu mnoho.
Edit: tuto poznámku dopisuji po půlnoci, drabble samotné bylo odevzdáno včas.
Scéna: sledujeme prostý pokojík, obléká se v něm muž a dává si na čas, podle liknavosti pohybů se mu nechce odejít. Na lůžku, zády ke kameře, leží nahá postava, podle úzkých boků a hranatých ramen také muž. Za okny tma, ale i pár neonových klikatic.
Muž na lůžku: „Jdi už.“
Polooblečený se nahýbá nad postel, rád by ještě jeden polibek, ten úplně poslední, rozlučkový.
Muž na lůžku se ožene. Najednou vypadá, jako by zestárnul nejméně o deset let. „Přestaň na mě civět jako na svatej obrázek.“ Pohlíží nyní přímo do kamery. „Vypadni, slyšíš? Copak už jsi neviděl dost? A zhasni.“
Ale my nezhasínáme. Jestli vás příběh zaujal, mám v plánu ho doplňovat na blogu roudyruv.blogspot.com a radost mi udělají jakékoliv komentáře a kritika.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Příběh si určitě zaslouží
Aries
Příběh si určitě zaslouží dotažení.
Děkuju za všechny komentáře,
Roedeer
Děkuju za všechny komentáře, Aries, jsi moje hrdinka a vydržela jsi až do konce :]
Ano.
tif.eret
Souhlas s Aries.