Když se bojíš

Po několika minutách snahy se pan Ji podíval do očí a nespatřil v nich nic než led. Zajímalo by mě, co mu tenkráte prošlo hlavou. Mně hlavou běželo jediné. Neuvěřitelný ledový strach z toho, že mě Van Vren a Wries chytí a pošlou zpět na loď paní Dao. Jestliže jsem několik měsíců před tím zvedl dvouapůlmetrákové závaží, dnes by mě strach donutil zvednout celou loď, naložit si ji na záda a utíkat s ní jako s větrem o závod. I přes to všechno jsem mu chtěl nechat jeho důstojnost a nevyhrál jsem na plné čáře. Občas jsem prostě pan hodný.