Pořád jako poprvvé

Sedlám koně, dotahuju podbřišník a před očima mi jedou vzpomínky na poslední tréninky na tom místě. Kůň se otáčí, nechce jít dopředu, když nedám jinak, začne vyhazovat.
Vkládám koni do huby udidlo, které jsme už pár měsíců nepoužili.
Beru si helmu, na kterou už měsíce padá prach.
Já jsem nervózní, kůň je nervozní. Sleduji každý krok po pastvině, vzdalujeme se od koní. Hlídám se, ať dýchám. Ať mi netuhnou svaly. První pokus o nacválání zvládáme s klidem a jdeme dále krokem kolem bubáků. Na pastvině, kde se už tolikrát pásl. A přesto pokaždé když tam jedeme, je to jako poprvé.