Ve středu zoufalství

Od doby, co získala stříbrnou magickou knihy, se zdá slečně Verisové jeden a ten samý sen.

Stojí na prosluněné louce. Vánek příjemně nadnáší její hnědé vlasy a zpěv ptáků se rozléhá okolím. Na konci louky roste statný dub, který majestátně vyzdvihuje korunu k nebesům. Cítí se šťastně. Poté však oblohu rozdělí blesk, obloha potemní a začne pršet. Pokaždé vzhlédne k obloze. Najednou je sama, opuštěná uprostřed bujarých strkanic okolního davu, který se z ničeho nic objevil. Tolik zvuků, tolik zmatku, tolik bytostí a jí si nikdo nevšimne. A pak, když uslyší ozvěny zvonů, přestane existovat a stane se součástí davu.