Bacha na Milana, toho nas*at nechceš

Karolína měla náladu na hovno. Představovala si novou práci jinak. Úplně. Celou.

Myslela si, že se uvolní a nebude ji tak dohánět stres.

Teď místo drbání tygříků a lištiček za oušky opatrně našlapovala, aby neprobudila a nenasrala spícího Milana. Milan byl rosomák, kterej byl milej jen na naporcovaný kousky kuřecího.

To si sedne. Musí. Nezapíchne to tady přece po dvou dnech a se staženým vocasem nepřileze zpátky do firmy, která vyrábí blbý stavební lepidla.

Do firmy, která jí oproti brněnský zoo platila čtyřnásobek.

Do firmy, ve který nenosila pracovní obuv s pevnou špičkou, ale černý, nalakovaný společenský botky.

Moje botičky...