Jen s dětmi ze slušných rodin

Matka na mě vždycky velice dbala. Na pochůzkách městem, když nám bylo minout pár horších ulic, plných neupravených, hlučících dětí, vždycky svírala mou ruku, jakoby mě měl už už strhnout příboj a ona se mě ze všech sil snažila udržet. A já se k ní zezačátku rád přimykal, jakobych se bál, že se od těch druhých nakazím. Chudobou, špínou, špatným smýšlením.
Smím se stýkat jen s dětmi ze slušných rodin. Když nás nikdo nehlídá, Kristián mi bolestivě dává najevo, o kolik je silnější. Jsem dobře vychovaný, takže nikdy nebrečím.
Rád přemýšlím, jestli by byl Kristián vychovaný stejně dobře jako já.