Mušketýři

Po škole se venku ještě klackují. Domů jít zatím nechtějí a jinak... neví kam.
Nesourodá trojice, Malcolm uprostřed jako pojící tmel. Z větší části mlčí, z menší se oťukávají. Žádný z nich neukazuje ostré lokty, nesnaží se ostatní překřičet.
Neznají se, ještě ne. Spojuje je jen to, že nezapadají.
Neznají ho, proto se mu nevyhýbají.
Až ho poznají...
Norman se bojí. Možná oprávněně. Teď je mu s nimi dobře. Uchovat tak ten okamžik navěky...
„Už vím, co uděláme. Vytvoříme spolek pro útok a obranu. Pak si na nás nikdo netroufne, a kdo si troufne, tak uvidí.“
„Napořád?“
„A třeba jo.“