Byla jsem v cizí zemi, jako otrokyně.
Možná jsem měla štěstí, že jsem byla ještě tak mladá, že ze mě udělali jen komornou.
To jsem tehdy ale netušila.
Byla jsem cenou, trofejí patřící dobyvateli, stále ohrožujícímu můj národ.
Většina mých lidí mého pána nenáviděla.
Když onemocněl, mohli se právem škodolibě radovat.
Já ale viděla jenom slzy svojí paní.
Nestarala jsem se o to, co bylo daleko. Ale něco ve mně si vzpomnělo na minulost.
Tváří v tvář problému a zoufalství jsem si jako jediná troufla navrhnout řešení.
To moje víra vedla k zázraku uzdravení.
Svého věznitele jsem dovedla na svobodu.