Nahrazuji téma č. 24 - Vrána k vráně sedá
Trochu melu z posledního, takže ještě jedno táborové, ta se píšou skoro sama.
Ráno si sedáme na posed, pozorujeme spící tábor, povídáme si.
Někdy se mi chce křičet, aby šli všichni pryč a nechali mě dýchat.
O poledňáku si sedáme do trávy, s knížkou, dopisem.
Někdy se mi chce brečet, že je toho moc a já už prostě nemůžu.
Večer si sedáme k ohni, zachumlaní do spacáků a dek. Mlčíme, nebe je plné hvězd.
Někdy se mi chce prostě jen zalézt a spát.
Každý jsme jiný, ale přeci máme tolik společného. Smysl pro humor, nerozhodnost, radost z nesmyslných debat a lásku k táborovým dnům.
Někdy se nám všem chce utéct.
Ale pojedeme znovu.
<3
Apatyka
<3
jo, to dobře znám, svěle
Tora
jo, to dobře znám, svěle vyjádřeno
Jede se znovu. A jak rádo se
Aplír
Jede se znovu. A jak rádo se pak po letech vzpomíná.
Awwww <3
strigga
Awwww <3
To je tak důvěrně známé. :)
Owes
To je tak důvěrně známé. :)
Opravdu moc hezké.
Esclarte
Opravdu moc hezké.
To je TAK přesný. <3
Carmen
To je TAK přesný. <3
Díky všem, vždycky mě potěší,
Esti Vera
Díky všem, vždycky mě potěší, na kolik dalších táborníků tu narazím :)
<3 Taky znám, někdy je to
Remi
<3 Taky znám, někdy je to těžké, ale člověk vždycky jede zase