A ještě jeden nesoutěžní spam.
Rytmus mi, když jsem omezená formou sonetu a 100 slovy, moc nejde, tak zkuste přimhouřit všechny oči, které máte.
náznaky sexu, vražda jako obrazné pojmenování
Byla jsi můj poklad, to nejdražší zlato
Perla, za niž dáš cokoli
Čistou pravdou je ale, upřímně vzato
Co je pryč, to už nebolí
Sladce jsi voněla, a to vždy po šeříku
Zmámenou přitiskla jsi mě na peřinu
Za chvíli zabodnout mi nůž do hrudníku
Jsi však neváhala ani na vteřinu
Ještě dneska cítím tvoje ruce na svém těle
Kůže mi hoří pod vzpomínkou doteků
Z horkých úst se mi dere sám slastný vzdech směle
A při tom všem je mi až do breku
Je k podivu, jak snadno se všechno poničí
Bývala jsi moje zlato, ale jen to kočičí
Já ani oči mhouřit
Esti Vera
Já ani oči mhouřit nepotřebuju, podle mě to skvěle vyvažuje ta obraznost. A fakt obdivuju, že do takové limitující formy jdeš, já už s tím veršováním samotným dost bojuju, když se mám vejít do 100 slov :)
Děkuju. Já mám tvoje verše
Evangelista biolog
Děkuju. Já mám tvoje verše hrozně moc ráda, protože s lehkostí používáš nádhernou poetičnost a volnost, se kterou zase bojuju já.