Ani se k tomu nedostal

Norman sebou mele, přerovnává si kabát, který mu slouží jako polštář a vůbec se nemůže uvelebit.
„Lež,“ zívne Calum.
„Mně se nechce spát.“
„Kuš.“
Zaváhání.
„Už vím. Povím ti pohádku. To by bylo, abys nezabral.“
„Není mi devět...“
„No uvidíme. Takže...“ Calum začne vyprávět tichým hlasem:
„Na ostrově uprostřed moře žil byl jeden mládenec. Jeho jediným majetkem byl provaz z koňských žíní. Na něm se spouštěl k hnízdům a vybíral vejce.
Měl vejce k snídani, k obědu, k večeři. Jedl vejce papuchalků, kormoránů, alek; vejce čistá i kropenatá, kulatá i oválná. A jednoho dne...“
Calum zívne.
Pokračovat nemusí.
Norman spí.