Nováček

Stál v Elániově kanceláři, navzdory své nesmrtelné podstatě zpocený. Velitel si ho s přimhouřenýma očima prohlížel. Nováček vypadal sotva odrostlý, ale zdálo se, že má v sobě něco inspirativního.

Byli tu i další členové Hlídky. Pod pohledem lidských i jiných očí se nováček ošil.

"Takže, mladíku, zopakoval byste to nám všem ještě jednou?"

Nováček polkl: "Nedávno jsem byl stvořený. Jako bůh strážníků a policistů. Od počátku jsem měl nutkání jít sem. Cítím, že tady bych mohl být prospěšný. Jak vám, tak městu. Chci poznat i tu nejšpinavější policejní práci."

To rozhodlo. Ostatně, latríny v Pseudopolském dvoře už dávno potřebovaly vyčistit.