Pomocník

„Nechápu, proč mi chceš pomáhat s přípravou rituálu,“ vrtí hlavou Otýlie. „Dobře vím, že mě nesnášíš. A magicky tě to může zajímat jen těžko, když sama nevyčaruješ ani chlup na bradavici.“
„Nesnášela jsem,“ připustí Klaudie. Hodnocení svých magických schopnostech přejde. Ostatně je přesné, s praktickou magií si rozhodně netyká. „Prostě jen, sama jsem vždycky chtěla dceru a těžko kdy mít budu. Tak bych ráda pomohla alespoň té tvé,“ vysvětluje místo toho a trochu omluvně se usmívá. „Ruce navíc by se ti mohly hodit,“ dodá ještě.
Otýlie ji chvíli podezíravě sleduje, ale pak pokrčí rameny.
„Tak mi podej žabí oči,“ zabručí.