Seladón

Ladný se cítil ten ten pán,
sám sebou na vrchol vší vážností povolán.
Den co den dával všanc své klady,
na nohavicích žádné puky, jen pomačkané sklady.
Vlas jeho zmaštěný, na temeni lysý,
nějak sám neviděl svůj obličej krysí.
Stál tam vždy připraven, v ruce piva sklenku,
rád by ulovil nějakou ženku.
"Paničko krásná, vám to dnes sluší",
však všem lidem okolo to skřípalo v uších.
Jak voják na vartě, vzorně hlídal stánek,
myslel, že plájbojem je titulních stránek.
A tak ten seladón trousil své bonmoty,
doufal, že s jednou už klapne si do noty.
Mluvil...
Pil...
Blábolil...
A stál...