Dnes v seriálu „Všichni trpí, jenom Alexandr si někde žije svůj discopříběh“, epizoda 126.: Zase vám neřeknu, co se děje.
Pro jistotu řeknu, že nenavazuju na včerejšek (kromě toho, že se všechno odehrává zhruba ve stejném časovém rozpětí). Nejblíže je dnešnímu drabblu Dohoda o cibuli.
„Slíbils mi to,“ opakuje snad posté, přecházejíc po pokoji jako zvíře v kleci. „Slíbils mi, že to Alexandrovi řekneš, až se vrátíme! Nikdy jsme si nelhali. A že ty teď začneš… Neměl jsi, kam v tom vlaku odejít! Teď už to chápu. Řekls mi, cos myslel, že chci slyšet!“
Ví, že ji slova uklidňují. Že mluví, aby nekřičela, že křičí, aby se nezhroutila. Přesto ho bolí, že ho nechce chápat.
„Je šťastný,“ řekne nakonec. „Chci… Potřebuji, aby byl šťastný, jak dlouho to půjde.“
Okamžik na něj hledí bez hlesu. Pak se hořce usměje. „Jeden ze tří. To je tedy výhra.“
Manipulační jízdu beru řekněme více doslovně. Aneta má za to, že ji Wilhelm zmanipuloval, když spolu jeli vlakem domů, ale sloveso manipulovat (byť krásné původu latinského) mi zní v tomto kontextu jako novodobá therapy speech, takže jsem ho nenechala zaznít na plnou hubu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jsem pořád napnutá jako ta
Kleio
Jsem pořád napnutá jako ta struna!
To jsem ráda, že to pořád
Ancient Coffee
To jsem ráda, že to pořád jsem schopná držet :D
No tak to je opravdu záhada,
Esclarte
No tak to je opravdu záhada, co mu to měl říci a proč...
Já vím, že to natahuju, ale
Ancient Coffee
Já vím, že to natahuju, ale slibuju, že už se to všichni brzy dozvíte :).