"Padá sníh, pojďme ven!"
"Ráda sněhuláky stavíš?"
"Ne, ale ráda se kouluji, tu máš, chytej!"
"Ty jo, to byla pecka. Tady máš jednu nazpět!"
"Vedle, hihi."
"Nemyslím si, haha."
"Podívej, ta je tvoje?"
"Ne, není... ale tamhle pokračuje. Jdeme po stopách krve?"
"Co když je to zlá krev?"
"Jak to myslíš?"
"Co když nás má jen nalákat na nějaké temné místo..."
"Ale, cožpak na tyhle věci věříš?"
"Ne, ale i tak se to ozývá vzdadu v hlavě, víš?"
"Tak pojď."
"Vidíš, temné místo, já to věděla!"
"No jo, ale vždyť víš, že jsme v tomhle příběhu potrava."
"Já zapomněla, škoda."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Vždycky mě znova odrovná,
Carmen
Vždycky mě znova odrovná, čeho je ta tvoje poetická zenová mysl schopna :D
To je ve výsledku hrozně
Kleio
To je ve výsledku hrozně děsivý!