Zvony

Zimoř stál pod věží kostela, oči upřené na zvonici, vesele pohyboval prstem sem a tam.
„Bim – bam – bim – bam…“ znělo městem.
Kouzelník se zubil od ucha k uchu a přidal pohyb celou rukou.
„Bim – bam – BIM – BAM – BIIIM – BAAAM… BUCH!“
Zvonění náhle zprudka ustalo.
Ze vrat svatostánku se vyřítil vzteky nepříčetný kostelník.
„Táhni, nešiko! To už je třetí srdce zvonu, které jsi zlomil!“
Zimoř se zděšeně přikrčil a dělal na kostelníka psí oči. Nebylo mu to ale nic platné. Byl propuštěn. Zase.
„Že já si toho čaroplaše najímal. No jo, nechtělo se mi lézt do schodů, a teď to mám…“