Dvojčata

„Prostě za ní musím, chápeš?“ čílil se Kryštof na svoji sestru. „Jenže jak to mám udělat, když ji zavřeli do ženského kláštera? Tam mě nikdo nepustí.“
Mladík byl zoufalý a nešťastně přemýšlel, jak se dostat za svou milou.
„Možná by to přeci šlo,“ zamyslela Františka. „Vezmeš si moje šaty – a já zase tvoje. Jsme si tak podobní, nikdo nic nepozná. Vždyť jsme dvojčata!“ usmála se.
„A co vlasy?“
„Ustřihnu si je, kvůli tobě. Však dorostou,“ usmála se.
Zanedlouho Kryštof převlečený do dívčích šatů v klášterní zahradě objímal svou milou. Ve stejné chvíli k domu, kde se sestrou žil, dorazili verbíři.