nesoutěžní identita bez nároku na bodík
Tahle hra je vážně složitá na interpretaci. Toho, o kom je ve stoslůvce řeč, jsem zpočátku viděl jako neodolatelného manipulátora. A pak jsem narazil na film, v němž se, stále stejnými slovy, projevoval jako strašný parchant a pro větší dobro (a svoji zábavu) nechával ostatní postavy trpět.
Lodovik? Nic nevím. Nic nemůžu říct.
Počkej, dcero!
Psát mi nezakázal.
Vím, kdo to je a také kým není.
Není tak svatý, tak dobrý, jak se tváří.
To já mu dal mnišský šat, to já ho oděl ctností, to já dal jeho odpornému plánu nádech zbožnosti.
Teď si to vyčítám.
Plán. Jen zástěrka to je. Že prý chce vrátit mravnost do ulic Vídně. Že sám si zasáhnout netroufá. Ničeho tím nedosáhne a dobře to ví. Je to pro něj jen hra. Hra na Prozřetelnost.
Už víš, kdo se skrývá pod tou kápí?
Bojím se o tebe, dcero. Bůh tě provázej.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
tohle neznám, ale drable je
Aries
tohle neznám, ale drable je děsně zlověstný
díky za komentář
Čespír
To je, fandom taky, pokud se na něj člověk nedívá růžovými brýlemi nebo nemá inscenátora optimistu.
Nejlíp to nakonec shrnula mamka. Podle ní nezáleží na tom, jestli je to klaďas, nebo padouch, ale na tom, zda ho ona (ta, kterou se pisatel snaží varovat, Isabela) dokáže milovat. Protože Shakespeare ten konec nechal otevřený.
Doprčic, když jsem tvůj text
Birute
Doprčic, když jsem tvůj text četla, tak jsem si říkala, že něco z toho přece musí být přímo ze Shakespeara. Vážně, tu hru jsem viděla strašně dávno, ale pořád mám v hlavě tu divnou atmosféru, kterou tohle drabble dokonale zachytilo.
díky, díky
Čespír
Udělala jsi mi ohromnou radost. Tohle je jedna z těch her, ze kterých znám kousky zpaměti a jeden rýmovaný monolog jsem se schválně učil, česky i anglicky (česky bych ho asi ještě dal). Takže to bude nejspíš tím.
Zvláštní. Tu hru jsem četla a
Esclarte
Zvláštní. Tu hru jsem četla a nějak moc se mi nelíbila. Možná jsem ji podcenila, přišla mi taková ne moc sympatická.
Mám dojem, že ten hodný vévoda Isabelu na konci požádal o ruku. To se mi taky moc nelíbilo, když předtím dávala najevo, jak moc che do kláštera. Ale pravda je, že ona mu neodpověděla.
Esclarte, ta hra je opravdu
Čespír
Esclarte, ta hra je opravdu divná. Zvlášť na to, že to má být komedie.
Možná i pro tu její neurčitost ji mám moc rád.
„A konec hry, kdy Isabelle vévoda nabízí manželství a ona nic neříká, nikdy neprobíhal stejně od chvíle, co John Barton zvrátil do té doby nezpochybnitelný předpoklad, že žádná dívka nemůže odmítnout vévodu, a donutil herečku, aby vévodovu nabídku nepřijala.“