Modrá vůně

Nasál vzduch a musel se usmát. Dlažba skropená deštěm. Chlad a trocha vody. A slunce, které - alespoň takhle na jaře - dokáže taky vonět.
Udělal pár kroků. Opatrně. Bude to klouzat.
"Pozor, Vláďo," strachoval se Losna. I tahle vůně patřila k jaru. Pot s trochou mýdla. Pro leckoho nepříjemný, ale tak známý. Tak uklidňující. Zavěsil se do svého nejbližšího přítele.
“Je taková škoda, že to nevidíš.”
V Losnově hlase bylo příliš smutku. Chvíle nevhodná pro smutek.
Stiskl mu ruku.
“To se změní.”
“Modrý zázrak,” zašeptal kdosi.
V kočičích hlavách omytých první jarní bouřkou se odráželo blankytně modré nebe, které jednou uvidí.