Jaro

preslash
Komu vadí ledová voda, když přišlo jaro. Když se Jezerní kotlina zazelenala novými výhonky trávy a barvami ji přikrášlily sasanky a prvosenky. Když zimní ticho proťal zpěv ptáků. Když chata vypadá opět útulně. A hlavně když je tu zase Ludva.
Nevydržím čekat, až se trochu oteplí. Musím vyzkoušet, jestli jsem nezapomněl plavat. Pár zkusmých temp. Voda je opravdu ledová, ale Ludva se dívá a za chvilinku se směje, když se potápím a předvádím kotrmelce. Tohle mi moc chybělo. Za trochu chladu to stojí!
Doplavu na břeh a téměř zmodralý jdu k němu. Běží mi s dekou naproti a balí mě do ní. Napomíná mě a svírá mě v náruči. Napadá mě, zda to pocitově vnímá stejně.
***
Jednoho dne se v knize objevil nový příběh doplněný obrázkem indiána a bělocha s červeně ozářenými obličeji od ohně, jak se objímají.
Ke kmeni Krí přišel jednoho dne bílý muž. Patřil k osadníkům, avšak nesouhlasil s počínáním svých druhů, jež zabírali území indiánů a vyhlazovali ve velkém stáda bizonů, patřících k jejich hlavní obživě. Rozhodl se požádat je, aby jej přijali mezi sebe.
Mezi ním a Černým jaguárem vzniklo nerozlučitelné přátelství. Mnohokrát sedávali u večerního ohně objímajíce se a šeptaje si slůvka nezměrného přátelství.