Chvíle klidu

Běžím alejí.
Slunce nás hřeje.
Vítr nám čechrá vlasy.
"Tak to stačí. Mam dost."
Padnu do trávy.
Lehnu si na záda.
Ruce rozhodím do stran.
"Moc toho nevydržíš co?"
Zlostně otevřu oči.
Nelíbí se mi, jak se mnou mluví.
Nelíbí se mi, že si něco takového myslí.
"Počkej až si odpočinu. Ti natrhnu triko."
Vypláznu na něj jazyk.
Nemohu se na něj zlobit.
Ne, když se na mě usmívá.
Zavrtí se smíchem hlavou.
Posadí se vedle mě.
Chvílí váhá, než mě vezme za ruku.
"Slyšíš jak zpívají?"
Tichý nesmělý dotaz.
Lehké přikývnutí hlavou.
Zavřu oči.
Poslouchám ten kouzelný zpět ptáků.