Návrat

*Kuchyně panelákového bytu, všude nádobí v několika vrstvách, na všech stěnách a stropě skvrny, nábytek na neobvyklých místech. Bezradně na to koukají Otec, Dcera a Syn. Vchází Matka s kufrem.*
MATKA: „Proboha, co jste tu dělali? Vždyť jsem byla pryč jen týden!“
*Otec, Dcera a Syn po sobě provinile pokukují.*
MATKA: „No dobrá, to nádobí bych ještě pochopila, k myčce se přes tu skříňku nejde dostat, ale co je to na tom stropě?“
SYN (nesměle): „My jsme asi nedali víčko na mixér...“
OTEC: „Za tu skříňku nám spadl návod.“
DCERA: „Za to všechno můžou oni, já jsem jim to říkala.“
*Matka vyhrabe z hory bince židli a ztěžka se na ni posadí.*
MATKA: „No tak mi aspoň řekněte, co jste dělali, pak mi vysvětlíte tu ohyzdnou hnědou hroudu zčásti rozpatlanou na mém nejlepším ubruse.“
*Syn, Otec a Dcera hromadně zpívají:*
„My jsme tě chtěli překvapit,
nechtěli jsme to takhle pokazit,
Krtkův dort ta hnědá hrouda být měla,
jenže nám zapad návod jak se to dělá.
Při snaze zachránit atmosféru,
spadla část těsta do mixéru,
a než jsme se všichni naděli,
byla celá kuchyň...“
MATKA (rychle jim vpadne do zpěvu): „Už chápu. Všechny vás strašně miluju, díky za snahu.“
*Objímají se.*