Výslech

Nadporučík Skřivan promnul unavené oči a dopřál si luxus nechat je chvilku zavřené. Doufal, že až je otevře, bude protější židle prázdná.
Marně – pořád tam seděla, usmívala se a ze všeho nejvíc připomínala laskavou babičku z plechovky sušenek.
„Tak ještě jednou. Zadržený na vás – cituju – vystartoval z úkrytu za popelnicí a zařval – .“
„DEJ SEM PRACHY!“ vykřikla stařenka dramaticky.
„Ano. A dál?“
„Jen jsem kapánek máchla kabelkou, drahoušku. Nic víc.“
O patnáct minut později křepce opouštěla policejní stanici a zlehka svírala kostěnou rukojeť.
Tu dlažební kostku z ní vyhodí později.
Nikdy nebyla křehká květinka. Ale v devadesáti se to předstírá snáz.