S rukama ve dřezu

Vybírám bordel z dřezu, salát, kusy strouhanky, drobky brambor. Myslím přitom na jediné, na čištění záchoda, co mě čeká posléze. Těším se tím, že nemusím měnit plenky, funguje mi pračka a nevytopil jsem sousedy. Starosti, účty, únava a nuda. Pardon, nuda tu byla už dříve, nastoupila přibližně s pubertou. Existenciální nuda, nesmrtelná, nepokořitelná, tyčí se jako mrakodrapy, padá na hlavu a směje se zážehy mohutných ohňů. Plní zorné pole, hučí, syčí, voní jako citrusy a je jemná k rukám. Osvobozená bublina letí do prostoru a upomíná že zůstanu na místě. Fulghum měl přeci jen laskavou pravdu. Je to cena dospělosti.