Trest a motivace

Prohledal laboratoř, ale nenašel hadřík ani leštidlo.
Samozřejmě. Kterýkoliv jiný student by nesměl používat kouzla. On musí.
Jakoby mu Vidor svázal ruce!
Nejdřív se mu podaří pokrýt kádinky zeleným slizem. Dvě rozbije. Zbylé se konečně blýskají čistotou.
Všimne si lístku na profesorově stole.
POZOR!
Na co? Na hroudu hlíny?
Píchne do ní. Otisk zazáří hněvivou červení.
Odloupne kousek, vytvaruje drobného motýla. Vztek mizí. Další je modrý, žlutý, zelený.
Mávne propletenými prsty. Motýli se vznesou, ale hned těžkopádně klesnou.
„Jemněji,“ ozve se za ním.
Neotočí se. Zopakuje pokus, motýli mu zakrouží kolem hlavy.
Matyášův úsměv Vidor nevidí.
Přesto o něm ví.