Pláčí?

Chodíme po střepech, co bývaly lidmi
Brodíme se troskami Titaniců
Zakopáváme o roztříštěné hračky
A neohlížíme se, hlavy směřují k nebi
Výš a výš stoupá lidská stopa
Na čem se staví kandelábry
Odkud plyne cukrová vata
Kam chodí spát použité porcelány?
Pláčí námořníci rum?
Dětské otázky s dospělými hlasy
Rozpitvané zpovědi knězi bez svědomí
Špagetové provázky zamotané ve sklenici
Ptáme se dokolečka
a pořád nechápeme
Tak pláčí? Pláče vůbec někdo,
když se hroutí civilizace?
Když se v půli roztrhne šňůra na prádlo
na dvoře plném otisků mláďat
Voda pálí dostatečně
Do konce básně zbývalo deset slov
Čtyři. Tři. Dvě. Věčnost.