Stínohra

Zamrazilo

Teda, ta poslední věta mě úplně přikovala k židli. Velice dobře napsané. :)

Podepisuju... Na víc se nezmůžu.

Tedy...uf. Je to úžasné, ale poslední věta to otočí tak, že se stáhne hrdlo a člověk jen polkne. Jaká síla může být v pouhých sto slovech...

Uf. Uf. Uf. Silné.

Připojuji se ke komentářům nade mnou. Auvej.

Ale strašně smutné.

Do rána protažená muzikantská setkání znám a vím, jak pak bývají ta svítání nostalgická. Ale tohle jsem nečekala. 42 let, to je tak strašně brzy...

Uf... silné

Závěr mne zaskočil, tak jako vždy zaskočí smrt samotná. I když jsou situace, kdy se víceméně očekává, stejně to tak je. Snad tou bezmocí něco proti tomu udělat.

Doufám, žes ji od té doby už aspoň jednou bráchovi zahrál znovu. <3
Když se zaposloucháš, uslyšíš, jak pořád hraje s tebou.

To je krásné a mrazivé. Až jsem se zajíkla.

Alasdaire, přemýšlím, co napsat. Ta melodie mi zní v hlavě. Snad jen aby bolest odezněla a dokázal jsi vzpomínat už jen s nostalgií a láskou.

Taky děkuju. Je to strašně bolavé. Taky mám jednu takovou píseň. Já tu poslední větu z nějakýho důvodu čekala, ale nijak to neumenšilo ten mrazivě prázdnej pocit.

Někdy je sto slov tak žalostně málo a někdy se do nich vejdou celá dramata.

objala melodii a Alasdaira a noční hraní objalo ji

Hned jsem tu počítala, a vyšlo mi strašně nízké číslo, jakkoliv na stránkách Dlouhé cesty potkávám čísla mnohem horší.
Hudební setkání protažená někdy vyloženě do rána bílého znám, ale naštěstí (ještě?) nikdy nebyla poznamenána tímhle. Z druhé strany, někdy bych to snad i chtěla.
Každopádně drabble je mrazivě krásné.

Zrovna jsem myslela na svého (už) bývalého přítele, se kterým jsem byla 5 let a říkala jsem si: Lepší ztratit vztah, než toho člověka. A hned nato jsem začala číst tvé drabble. Teď se mi chce hrozně brečet, je to tak silné.