Na vrcholu Kokrháče je strašná zima. Ležím a třesu se zimou a nevýslovnou hrůzou. Proč já? Proč jsem to musel být já? Čím jsem si to vysloužil? Už nechci. Nechci si nechat ubližovat. Nechci jim ubližovat. Hlavně jí. Ona si to nezaslouží. A přece si nemůžu pomoci. Vždycky, když ji vidím, vjede do mne ďábel. Musí to být ďábel. Já přece nejsem zlý. Nechci být zlý. Všechno to dělá někdo jiný, já bych něco takového nedokázal. Proč ten druhý neskočí? Ať mne nechá na pokoji. Nechci s ním nic mít. Okraj je tak blízko. Proč neskočí? Proč neskočím?
Nedokážeme to.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
<3
Keneu
Vůbec od Tebe není hezké, že jsi mě podruhé během pár minut dojala k slzám. Knížku miluju a tahle scéna (a cesta zpátky) má strašnou sílu. Úžasné.
Když já mam nějakou smutnou
muminka
Když já mam nějakou smutnou náladu. Ale Štěpka na konci byla snad aspoň trochu šťastná, to je plus. :)
Havlíček! Díky!
HCHO
Havlíček! Díky!
Skvělé!
Peggy
Skvělé!
Povedené, drsné, smutné.
Esclarte
Povedené, drsné, smutné.