Voňavá pomsta

Šel po něm asi týden. Možná kvůli němu i trochu zanedbával své povinnosti, protože jakmile to bylo jen trochu možné, prchal do lesa, kontroloval svoje pasti a líčil nové.
Začínal být tou myšlenkou posedlý. Už přesně věděl, co udělá, až ho chytí. Nastraží ho do postele mladému Slavojovi, jako pomstu za to, že mu minulou středu v krčmě nastražil na židli ježka.
Když ho konečně dostal, přesvědčil se na vlastní nos, že to bude opravdu krutá pomsta. Raději ho rychle hodil do pytle, pevně svázal a spěchal na místo určení.
"Neboj se, dítě."
"Já se nebojím. Já jsem chytil tchoře!"