Nedělní ráno

Srdce ještě stále těžké žalem a v duši takové šero, jaké panuje kolem ní, prochází zahradou.
V hlavě se mísí vzpomínky se starostmi. Tolik potřebuje být ještě chvíli sama s ním. Tolik mu toho ještě chce říct, i když už ji neuslyší. Tolik se potřebuje rozloučit.
Když dojde na místo, strne úžasem. Myšlenky se rozutečou jako voda z prasklé nádoby.
Smutek se mění v úžas, který v radostém výkřiku vytryskne z úst.
"Rabbuni!"
Najednou už není třeba samoty. Vždyť její srdce nebylo jediné zlomené žalem... I ta ostatní potřebují útěchu.
Radostná zpráva o zázraku se nedá umlčet ani nedůvěrou učedníků.