„Druhou možností je, že dobrovolně obětuješ svoje ruce,“ odpověděla Šimata a úkosem na mě pohlédla.
„Lžeš,“ řekl jsem a třásl se jako osikový list, „legenda neříkala nic o krvi a sekání. Mluvila o hledání krásy uvnitř viníka. Za sebe musím říct, že mi to opravdu usnadňuješ.“
Neodpověděla, ale vojáci poodstoupili. Jsem na správné stopě? A vůbec, proč jí tak slepě slouží, když podle příběhu ji měli nenávidět a vyhnat na smrt?
„To nebylo vyhnání," vydechl jsem, „tys odešla dobrovolně. Jeden člověk za všechny ostatní. Vládce za svůj lid.“
***
Náhle na tapiserii přibyl další výjev – královna objímá velitelovy nohy a pláče.
Tak první kletbu bychom měli z krku. Jsem zvědavá na ty další dvě a svým spolupsavcům přeji kopec skvělých nápadů!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já ten váš příběh úplně
Keneu
Já ten váš příběh úplně nestíhám, ale tohle zní skvěle. Moc se mi líbí.
Děkuju. Já si ten váš chci
ef77
Děkuju. Já si ten váš chci přečíst až bude kompletní.
Já ten váš příběh pořád chci
Rya
Já ten váš příběh pořád chci číst až najednou celý, ale občas omylem přečtu střípek a zatím všechny perfektní, tenhle přímo úžasný.
Děkuju. Taky čekám, až to
ef77
Děkuju. Taky čekám, až to bude celé.
skvělé
Aries
skvělé
Děkuju!
ef77
Děkuju!
To je docela překvapení.
Esclarte
To je docela překvapení. Nakonec se ukázalo, že na ní přece jen bylo něco dobrého a byla schopná vzít vinu na sebe. Proč teď ale přišla s tím příšerným požadavkem? Byla by tím sama něco získala? Nebo je to snad nějaká zkouška?
Sto slov je málo!
ef77
Sto slov je málo! Předpokládám, že prostě nesměla napovídat a vysvoboditel musel sám přijít na to, jak kletbu zlomit.