V cizím kraji

V tomhle kraji jsem nový. Přibyl jsem sem teprve loni na podzim, potom co naši vesnici stihla zkáza. Nebyl jsem bez prostředků, tudíž jsem díkybohu našel vbrzku vlastní střechu nad hlavou i kousek políčka. A tak se snažím živit, jak se dá. Starosti mi poněkud dělá místní zvířectvo. Už jsem tady viděl neznámé čtvernožce, plaché a neškodné, zlatisté vážky nebývalých rozměrů, i mnoho podivného ptactva. Nejvíc se děsím druhu, velikého téměř jako člověk, s peřím, které se vybarvuje podle barvy oblohy. Zoban má dlouhý, černý a kovově lesklý. Lidskou lebku proklovne jako nic. Ale jak je nádherný, když plachtí oblohou!