Falešná esa

Prší, kapky deště bubnují na střechu.
"Bereš dvě."
"Měním na listy."
Hrajeme prší, karty z ruky rychle dopadají na stůl.
"Stojíš!" ozvalo se. A znova a znova, esa lítala jako pominutá.
"Stojíš!"
"Stojíš!"
Když dal protihráč po páté eso, začalo mi to připadat velmi podezřelé.
"Určitě švindluje!" pomyslel jsem si.
"Eso!" vykřikl jsem náhle.
"Stojíš!" odpověděl vlastním esem.
"Stojíš!" řekl jsem.
Protihráč byl velmi rozrušen, chytil se do pasti, žádná falešná esa už neměl, věděl, že jeho podvod je odhalen, a cítil se asi hodně trapně.
"Já musím na záchod," omluvil jsem se. A nechal jsem ho stát hodně dlouho.