Srdce se zachvěje, jak v ranní rose květiny

Ach jo, všimla jsem si, že krajinové příběhy nějak ustaly, ale tohle by mě nenapadlo... děkuji za oznámení, Martian, myslím, že v tom článku je všechno řečeno nejlépe. Takže tak...
Určitě si vzpomenu, až se pojedu podívat na kvetoucí makové plantáže ve Waldviertlu.

Zaregistrovala jsem to už během DMD, jeho drabblátka mi chyběla, ale myslela jsem, že prostě jen nemá čas.. pak jsem se to úplně náhodou dočetla někde v komentářích a dostala se i k tomu článku. Obrečela jsem to, přestože jsem ho neznala. Jeho psaní i myšlenky mi vždycky byly moc blízký. Je dobře, žes to sem napsala. Už mi tu chybí..

(A děkuju za zařazení, samozřejmě.)

Leží mi v hlavě, co jsem se to dozvěděla. Je mi to moc líto.

Taky jsem netušila, to je hrozné... Děkuji, žes to dala vědět.

Ale... ach jo :( To člověk ani netuší, jak zlej život běží kolem, když se schová uprostřed DMD. Je mi to strašně líto :(

mu země lehká a nebe otevřené.

Já to bohužel věděla ještě dřív, než ten článek vyšel. :´-(( A vždycky, když u Alasdairových drabblíků vidím pozdní komentář, říkám si, jo, člověče, Al si to už nepřečte. (Pravděpodobně četl jako poslední orgovskou poznámku o počtu slov.)
Marti, díky za zařazení, jdu si tvůj výběr pročíst.

Moc mě to mrzí. Sbohem, Alasdaire .
:((

Ale ne... To jsem nevěděla. Je mi to moc líto. :(

Byl to špatný den, když ta zpráva o Alasdairovi dorazila. Doteď mě jímá, když jeho jméno uvidím.
Budiž ti země lehká, Alasdaire.
Svíčka hořela dlouho.

Moc Ti děkuju!