Nebýt sám

Je tomu už mnoho let,
co vydechla jsi naposled.
Však necítím se tady sám,
vím, že pořád Tě tu mám.
Občas najdu neumytý hrníček,
jindy cítím vůni Tvého potu.
Schovalas na prádlo kolíček?
Nebo odkopla jsi moji botu?
V noci se šouráš po kuchyni,
slyším, jak šoupeš bačkůrky.
Zvuky noci jsou již rutinní.
Ráno najdu chleba bez kůrky.
Někdy postel necháš rozestlanou,
když domů se ráno vracím.
Tvůj odraz mihne se nad vanou,
ohlédnutím jej ztrácím.
Mlčky se na můj život díváš,
čekáš až odrazím i já se od břehu.
S naším světem tiše splýváš,
jsi němým svědkem mého příběhu.