Přiznané hříchy

Od začátku z toho měl divný pocit. Jejich stará parta na cestě za hledáním TÉ bájné země. Ale šli všichni, a tak šel i on. Cíl v nedohlednu a dobrodružství vonělo vanilkou a pomerančovou kůrou. Opojná vůně, která je hnala dál. Šli dál, i když se pochodová píseň dávno ztratila a hlasy umlkly.
A pak byl sám. Už si nepamatoval, kdy všichni zmizeli. Prostě zívnul, a když otevřel oči, byl sám. Sám s pocitem, že po dalším mrknutí tu už nebude ani on. Mrk…
Nenávidím se. Zase jsem za večer vdechla tu čokoládu celou. Příště mu musím nechat alespoň kousek.