Chrabrost a chrániče

Když se obyvatelé Vorařova dozvěděli o obnovené hrozbě draků, udělali to, co by v jejich situaci udělalo obyvatelstvo kteréhokoliv dřevěného města – nechali si na likvidaci draka zavolat obětavého, cenově dostupného a dokonale postradatelného hrdinu. Museli však dlouho hledat a našli jediného, jenž je příliš optimismem nenaplňoval.
„Nechceme radši shánět náhradu?“ mudroval kovář, když drsňák konečně popadl zrezlý meč a vyrazil na draka.
„Prohledali jsme široké okolí, je naše poslední naděje,“ dušoval se bard.
„Ale jak je to možné? Za mého mládí tahle země překypovala dobrodruhy, což nezbyl alespoň jeden další hrdina?“
„To víte, všichni ostatní to dostali šípem do kolene...“