Bylo nad ránem. Lon Filigo, přítel a rádce krále Egazara, tvrdě spal. Do pokoje se vplížily dva stíny. Tiše se chichotaly a pošťuchovaly.
„Společně,“ zašeptal dětský hlas.
Lonovi do snu proklouzl mugul, odporný rozkládající se netvor, potácel se blíž a natahoval po Lonovi své pařáty. Uááá, zařval náhle a Lon procitl. Hrabal se z noční můry i z peřin, a když uviděl nezvané návštěvníky, zaklel.
„Tatínek vzkazuje, že za ním máš hned přijít.“
„A říkal tatínek, jak mě máte probudit?“
„No, možná jo, ale takhle to byla větší legrace, strýčku Lone!“
„Tak upalujte, haranti. A příště mi pošlete něco hezčího.“
Než Lon poznal svého krále, na telepatii nevěřil. Teď naopak nevěří, že uplyne den bez toho, aby se mu jeden nebo druhý princ pokusili něco nakukat nebo vmyslet.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dobré. Čiperná princátka.:-))
Profesor
Dobré. Čiperná princátka.:-)))
Díky. Ano, ta se neztratí.
Keneu
Díky. Ano, ta se neztratí.
To se mi moc líbí. Je
Rya
To se mi moc líbí. Je originál taky tak skvělý?
Děkuju za komentář. Originál
Keneu
Děkuju za komentář. Originál je moje nejočtenější kniha, je třeba říkat víc?
Líbí.
Faob
Když ale vlastně nejednoznačné: kdyby mu poslali "něco hezčího", třeba nějakou krásnou holku, o to by bylo probuzení bolestnější! (To je taky jediná výhoda opravdu hnusných nočních můr: že se z nich jeden většinou probudí.)
Díky za komentář i zamyšlení.
Keneu
Díky za komentář i zamyšlení. Řekla bych, že kdyby mu krásná holka popřála dobré ráno, vstávalo by se mu o něco líp, ačkoli by zmizela.