V potemnělém domě, kde se poslední bdící z lidských obyvatel snaží usnout, se pohybují stíny.
Puntíkatý hlasitě odťape do ložnice a lehne si na koberec vedle postele. Hlídá.
Mourovatý se spokojeně protáhne a přitiskne k mouratobílému. Pryč jsou doby nuceného spaní na seně.
Žlutooký se vyštrachá z úložného prostoru postele a jako již mnohokrát zkusí zalézt do horní poličky šatní skříně. Jeden plavný skok na židli naloženou prádlem na žehlení, druhý na pootevřené dveře skříně. Ty se pod jeho vahou otvírají více a stín ztrácí balanc. Ještě, že na blízku je dopadová plocha.
„Sílvo, ty potvoro! To byly moje nohy!“
Na to, že není velká, dokáže žuchnout pořádně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je krásné!
Peggy
To je krásné!
Znám to z návštěv u rodičů :-)
Děkuji.
Erendis
Děkuji.
Jo, usínání se zvěří! Kočka,
ioannina
Jo, usínání se zvěří! Kočka, co cestou na vysněnou spací pozici shodí prádlo a havaruje na tebe, je k uřehtání.
Když byla kólie malá, naučila se mi spát u hlavy. Jenže jak je maximalista, přišla a plácla sebou mně přímo na hlavu (a strašně se divila, že nadávám a řvu auvajs). :D
Hele, to prádlo neshodila.
Erendis
Hele, to prádlo neshodila. Jen (protože tam leželo dlouho) se vrchí kousky místo žehlení musely znovu vyprat.
Měli jsme kočku, která ráda spala v posteli na polštáři. Někdy byla schopná nacpat se člověku prakticky na tvář.
To je hybností :-P
neviathiel
To je hybností :-P
To víš, konečně mají klid,
Erendis
To víš, konečně mají klid, nepletou se pod nohy lidé. :-)
to známe, to tak dobře známe
Tora
to známe, to tak dobře známe :)
Přirozený jev, když člověk
Erendis
Přirozený jev, když člověk spí v jedné místnosti s kočkami. :-)