Tak jde čas

Úvodní poznámka

Věnováno nejlepší mámě na světě. Té mojí. (A fakt se jí omlouvám za ten debilní název, asi by mě liskla pohlavek :-) )

Fandom

Drabble

1987
“Nelez na ten strom! Spadneš a natlučeš si!”
“Pff, mami, není mi pět!” (Je mi šest a půl, a žene mě to do výšin.)
Střih. Větev praská, zadek bolí od kopřiv.
“Ma-míííííííííí!!!”
1993
“Nechoď k tomu vosímu hnízdu!”
“Copak jsem děcko? To hnízdo je super!” (Šťouch klackem!)
Střih. Řev a úprk přes zahradu.
“MA-MIIIIIIIIIIIIIIIIII!!!!”
(Nějakou dobu potrvá, než mi poštípaný obličej a ruce splasknou.)
2002
“Nikdy nemíchej chlast. Z toho jsou nejhorší kocoviny.”
“Mami, jasně, nejsem dítě, právě jsme složili maturu!” (Na maturitním večírku se pak vypilo cokoliv.)
Střih. Hlava jako střep, totální okno, kdo mě dovedl domů?
“Maaaaaa-miiiiiii!”