Můj bratře

„Můj bratře,” řekl Vinnetou a obřadně přejel čepelí přes své předloktí.
„Můj bratře,” opakoval Old Shatterhand a učinil totéž.
Přitiskli ruce k sobě, ránu na ránu, a pevně sevřeli volnou levačkou. Chvíli tak setrvali.
Vtom se Old Shatterhandovi zatmělo před očima. Rozbušilo se mu srdce, roztřásl se zimou a pomalu upadl do mdlob. V horečnatém snu ještě matně zaslechl Klekí-petru, jak volá: „Dost! Pusť ho!” nejdříve řečí meskalerů, a potom v němčině.
Když se probral, znovu ho ošetřovala Nšo-či. Rychle bratra zpravila a ten za Old Shatterhandem hned přišel.
„Vinnetou je zahanben. Netušil, že jeho bílý bratr Šarlí má nulku.”